URBYbike.cz – Kola, turistika, sporty, ale i technika, to je URBYbike.cz!

Ragby je kolektivní míčový sport, který se vyvinul na počátku 19. století v Anglii. Hra podobná fotbalu i ragby, kde hráči mohli při soutěžení o míč protivníka fyzicky složit, ale kde se míč nenosil v rukou (bylo ovšem možné míč rukou zpracovat), se na ostrovech hrála delší dobu. Hře se říkalo jednoduše „football“ čili fotbal a neexistovala sjednocená pravidla. Hráči se vždy před utkáním domluvili, podle kterých pravidel budou hrát. V roce 1823 William Webb Ellis během zápasu ve škole v anglickém Rugby bere míč do rukou a běží s ním k soupeřově brance. Od té doby se obecně této variantě fotbalu říká Rugby football, česky pouze ragby. Šišatý míč se objevuje v roce 1851, k první kodifikaci pravidel došlo v roce 1871.

Pravidla

Hrají dva týmy, každý o 15 hráčích. Hraje se 2 x 40 minut (polohrubého času) na hřišti o velikosti fotbalového, na každém konci je brankové pásmo pro položení míče a branka ve tvaru písmene H (háčko). Cílem hry je dostat míč do protihráčova brankoviště, kde je nutné míč pro získání bodů položit na zem, tzv. pětka/položení. Je také možné míč kopnout skrze tyče háčka (do horní poloviny) a to buď přímo za hry (drop) nebo po úspěšném položení pětky, nebo z trestného kopu. Míč se přenáší v rukou a smí se nahrávat pouze dozadu/dostrany nikoliv však dopředu, jinak dochází k předhozu a tudíž porušení pravidel. Míč se smí také kopat, ovšem hráč stojící před spoluhráčem který kope nesmí hrát, protože je v ofsajdu (dochází tedy k tzv. dobíhání kopů hráči stojícími za kopajícím spoluhráčem.

V případě, že míč je držen protivníkem, hráč smí protihráče atakovat složením protihráče na zem a tím zastavit jeho posun k brankovišti. Hráč smí protihráče zasáhnout pouze do výšky ramen jinak je to nebezpečná hra (faul). Není povoleno protihráče kopat nebo podkopávat a ani ho zvednout a pustit na zem hlavou dolů.

Zápas ovládá rozhodčí, a k disposici má dva asistenty na postranních čarách a při mezinárodních a jiných důležitých utkáních bývá k disposici i videorozhodčí, kterého může rozhodčí poprosit o přezkoumání situace na hřišti týkající se položení pětky.

V ragby se udělují červené karty za velmi hrubé prohřešky především proti bezpečnosti hry a za násilí/hrubost a znamenají vyloučení hráče po zbytek zápasu; tým tak hraje v oslabení. Žlutá karta se uděluje za hrubé prohřešky proti pravidlům, a za „profesionální“ a opakované fauly. Hráč jde na 10 minut čistého času na trestnou lavici a tým tak hraje v oslabení. Místo druhé žluté karty se stejnému hráči uděluje červená.

Lední hokej (někdy prostě jen hokej), je týmový sport hraný na ledě. Je to jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 160 km/h.

Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě, ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie.První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. 3. 1875 v Montrealu na Victoria Skating Rink.

Lední hokej hraje na hokejovém hřišti šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru.Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem nekonečně mnoho) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv i během hry i v time-outu.

Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je necelá minuta. Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obrané dvojice. To se však může v různých zemích měnit.

Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají tři – jeden hlavní a dva čároví. Hlavní má na starost regulérnost hry – fauly. V některých soutěžích jsou hlavní rozhodčí dva. Například v NHL nebo i třeba v České extralize.

Hrazení (mantinely) okolo hřiště napomáhají udržet puk ve hře, i díky nim hra často trvá několik minut bez přerušení. Když je hra zastavena, pokračuje se vhazováním. V hokeji jsou dvě základní pravidla, která omezují pohyb puku. Je to zakázané uvolnění a postavení mimo hru.

Zbývající vlastnosti hry jsou do značné míry závislé na přesných pravidlech, která jsou použita. Dvě nejdůležitější jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a od severoamerické NHL, která je často považována za nejlepší profesionální ligu na světě. Pravidla českého hokeje jsou prakticky shodná s pravidly IIHF.
Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby.

Tenis, označovaný také jako bílý sport, je míčová hra pro 2 nebo 4 hráče. Varianta se 2 hráči je dvouhra, varianta se 4 hráči pak čtyřhra. Rozlišuje se také smíšená čtyřhra, při které v každé dvojici hraje jedna žena a jeden muž. Soupeři stojí proti sobě, na obdélníkovém hřišti (tenisovém dvorci) a pokoušejí se odrazit tenisový míček tenisovou raketou tak, aby jej soupeř nemohl v rámci pravidel vrátit.

Nejčastější chyby ve hře :

• hráč trefí síť
• hráč se netrefí do soupeřova pole – tzv. „aut“
• hráč zahraje tělem
• míček dopadne dvakrát na zem, dříve než ho hráč odehraje
• druhé podání nedopadlo do čtverce pro podání nebo nepřeletělo síť
• hráč zahraje tzv. dvojdotek – při úderu se míček dvakrát dotkne rakety (neplatí když hráč tento dvojdotek zahraje v rámci jednoho úderu)
• hráč se dotkne míčkem stropu (v případě že se hraje v hale)
• hráč se dotkne sítě (raketou či tělem v průběhu výměny)

Šipky jsou zároveň sport, sportovní náčiní, ale i zábavná hra, při které se házejí šipky na terč. Šipky patří do kategorie přesnostních sportů (dále např. curling, lukostřelba, kulečník, petanque).

V šipkách existuje více variant her, nejznámější a nejvíce hrané jsou 501 (301, 701 a další odvozené varianty), Cricket a High Score.

Při každé hře se hráči (2 a více) střídají u terče v tzv. kolech, a odhazují své 3 šipky dokud některý z hráčů nesplní podmínky hry a nevyhraje. Jedné hře se říká též „leg“ (termíny používané v šipkovém sportu jsou i v Česku často přejaté z angličtiny). Utkání se skládá z předem určeného počtu legů nebo setů (skládající se z legů).

Každá ze tří šipek, které má hráč k dispozici, se skládá z hrotu, telíčka, násadky a letky. Části šipky se do sebe zašroubovávají, letka se do násadky zasouvá. Částí šipky mohou také být gumové kroužky, zamezující rozšroubování, nebo pérka bránící vypadnutí letky.

Hroty

• Ocelové - Mají podobný tvar a různé délky. Většinou jsou vyrobeny jako vyměnitelné části šipky z mosazy nebo hliníku a se čtvrtinovým závitem. Samotný hrot je ovšem z ušlechtilé ocele, s kuželovým ostřím pro lepší vnikání do tělesa sisálového terče. Šipky určené pro hru pouze na klasickém sisálovém terči, mají ocelový hrot neodnímatelný (pevně zalisovaný v tělese šipky). Ocelové (steelové) hroty nejsou povoleny pro hru na elektronických šipkových přístrojích.
• Plastové - Tvar hrotu je proměnlivý podle délky. Délky hrotů jsou jednotné pro každého výrobce(13, 24, 25 a 26mm) Plastové hroty mohou být buď běžného typu a nebo tzv. tuflex (vyztužené). Hroty typu tuflex jsou cenově o něco dražší, ale mají řadu výhod (méně se lámou, jsou těžko ohnutelné a mají delší životnost). Všechny plastové hroty jsou opatřeny 2BA závitem, vyrábějí se ve velké barevné škále. Nejsou vhodné pro hru na klasických sisálových terčích.

Tělíčka

• Kovové části, za které se šipky drží, na každé straně jsou dva závity pro hroty a násadky. Dle tvaru tělíčka je umístěno těžiště: barrel – těžiště je uprostřed, torpédo – těžiště je vepředu, straight – těžiště je rozloženo po celé délce. Tělíčka jsou nejčastěji vyráběna z mosazy, chromu nebo wolframu.

Násadky

• Kovové nebo plastové, na jedné straně závit, na druhé křížové rozříznutí pro letky

Letky

• Různé tvary, vyrábějí se z lehkých plastových fólií, nylonu, polyesteru.

Turistika je zájmová činnost (sport, koníček, hobby) spočívající v krátkodobém cestování a poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a lidí. Pak se turista vrací na místa svého obvyklého pobytu. Klasická turistika je pěší a spíše individuální, počátkem 20. století přibyla cykloturistika, později mototuristika a od poloviny 20. století turistika skupinová a organizovaná. Tím vzniká turistický průmysl a cestovní ruch jako stále významnější odvětví hospodářství. V ČR je turistika od 19. století velice oblíbená a komunita turistů rozšířená. Od roku 1888 mají čeští turisté svoji organizaci, Klubu českých turistů, který udržuje na území České republiky hustou síť značených stezek pomocí turistických značek.

Od 60. let 20. století se organizovaný cestovní ruch stává masovým jevem a jen v mezinárodním cestovním ruchu cestuje ročně téměř miliarda lidí. Vedle toho však trvá i klasická individuální turistika, pěší, cyklistická, motorizovaná i vodní a vznikají i nové formy turistického cestování, například autostop. Z poznávacích cest mladých lidí a studentů, kteří se snaží cestovat co nejlevněji, vzniklo hnutí batůžkářů (backpackers), kteří obvykle cestují veřejnou dopravou od města k městu nebo od jedné turistické atrakce ke druhé a všechno si nosí na zádech. Někteří přenocují pod širým nebem, například v parcích, jiní využívají levné noclehárny.

Liga mistrů (orig. UEFA Champions League) je výroční fotbalová soutěž pořádaná Evropskou fotbalovou asociací (UEFA) pro nejlepší kluby evropských lig. Spolu s jihoamerickým Pohárem osvoboditelů je tato nejslavnější klubovou trofejí na světě. Současným držitelem je italský klubInter Milán. Liga mistrů nesmí být zaměňována s Evropskou ligou, dříve Pohárem UEFA, druhou nejlepší evropskou klubovou soutěží. Vítěz LM postupuje na Mistrovství světa ve fotbale klubů a na začátku následující sezony hraje proti vítězi Evropské ligy utkání o evropský Superpohár.

Struktura

Předchůdcem Ligy mistrů byl Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ), který se poprvé hrál v sezóně 1955/56. V PMEZ se hrálo vyřazovacím způsobem, kdy v každém kole proti sobě dva týmy sehrály dva zápasy (každý tým hraje jednou doma a jednou venku) a ten s lepším skóre postoupil do dalšího kola. Účastnit se mohli vítězové domácích lig a obhájci trofejí. Systém byl podobný jako u jihoamerického Poháru osvoboditelů.

V sezóně 1992/93 byla soutěž přeorganizována do dnešní Ligy mistrů, i v následujících letech pak probíhaly menší úpravy. V současnosti má Liga mistrů čtyři předkola a hlavní soutěž, která je rozdělena na první fázi hranou ve čtyřčlenných skupinách (hraných způsobem každý s každým doma a venku), z každé z těchto skupin postupují dvě nejlepší mužstva do druhé fáze hrané vyřazovacím systémem dvou zápasů (doma-venku), kdy postupuje vždy mužstvo s lepším součtem skóre z obou zápasů (při rovnosti rozhoduje vyšší počet branek vstřelených na hřišti soupeře, při rovnosti obou skóre se pak prodlužuje a případně rozhodují pokutové kopy). Finále se hraje na jediný zápas na předem určeném stadionu.

NBA (National Basketball Association, česky Národní basketbalová asociace) je plně profesionální nejvyšší basketbalová liga vSeverní Americe, považována za nejprestižnější basketbalovou soutěž na světě. Byla založena v New Yorku dne 6. června 1946 jakoBasketball Association of America (BAA), současný název nese od roku 1949.

Struktura NBA

NBA se dělí na Západní konferenci (West Conference) a Východní konferenci (East Conference), z nichž každá se aktuálně skládá ze tří divizí po pěti družstvech. Sezóna NBA sestává z dlouhodobé části (hrané systémem každý s každým) a závěrečného play-off hraného vylučovacím systémem. Play-off se hraje zvlášť v každé konferenci, vítězové východní a západní konference se na závěr utkávají ve Finále NBA.

Bowling je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy.

K bowlingu je potřeba vyhrazená dráha obdélníkového tvaru, na jejímž vzdálenějším konci stojí deset kuželek uspořádaných do trojúhelníkové sestavy, jedním vrcholem k hráči. Od čáry přešlapu do středu první kuželky má dráha délku 18,29 m a je široká 1,05 m. Povrch dráhy je z lakovaného dřeva či podobného materiálu a navíc je obvykle ošetřen olejem.

Každá kuželka je vysoká 38 cm a váží zhruba 1,5 kg. Hází se tvrdou plastovou koulí (jejíž hmotnost je udávána v librách), přičemž existují různě velké a těžké koule. Obvod koule však nesmí překročit 68,6 cm a hmotnost 7,25 kg. Pro snadnější úchop mívají koule několik mělkých otvorů na prsty.

Princip hry

Hra se sestává z deseti kol, tzv. frame. V každém hodu (s výjimkou posledního) má hráč dvě možnosti, aby srazil deset kuželek na konci dráhy. V případě sražení všech deseti kuželek prvním hodem, tzv. strike, se druhý hod již nehází a hraje další hráč. Pokud se v desátém kole hráči podaří alespoň druhým hodem srazit všechny kuželky (tzv. spare), hází ještě jednou, tedy potřetí. V případě, že v desátém kole hráč prvním hodem všechny kuželky shodí, má ještě další dva pokusy.

Počítání bodů

Za každou sraženou kuželku má hráč jeden bod. Pokud hráč hodí strike, k hodnocení daného framu se mu připočítávají ještě body z následujících dvou vypuštění koule, v případě spare se mu k hodu připočítávají body z jednoho následujícího vypuštění (což je i důvod hodu navíc v posledním kole v případě strike). V jedné hře lze tedy dosáhnout maximálně 300 bodů (12 po sobě jdoucích striků).

Vodní pólo je míčová hra ve které proti sobě nastupují dvě 6členná družstva a jeden brankár. První zmínka o míčové hře ve vodě je z roku1840. Hráči při ní seděli obkročmo na sudech a míč se do branky snažili dostat za pomoci pádla. Podobnost této hry s koňským pólemdala vzniknout názvu vodní pólo. První pravidla byla sepsána kolem roku 1870. V letech 1880 až 1888 získává vodní pólo současnou podobu. K sjednocení pravidel dochází v roce 1908. Vodní pólo je nejdéle hraný kolektivní sport na olympijských hrách. Poprvé se objevuje již na olympiádě v Paříži v roce [1900].

Hřiště v bazénu

Vodní pólo se hraje v bazénu jehož velikost je 20×30 metrů (alespoň však 10×25 / ženy 17×25) a minimální hloubka je 1,8 metru. Po stranách bazénu jsou rozmístěny různobarevné plováky, které označují jednotlivé herní zóny (branková čára/penaltová zóna (5 metrů)/čára 2 a 5 metrů/polovina bazénu).

Průběh hry

Hry se za každý tým účastní 6 hráčů a brankář, celkem je v družstvu 13 hráčů. Cílem je vstřelit týmu protivníka co nejvíce branek. Hraje se na čtyři čtvrtiny po 8 minutách čistého času (v případě, že hra musí mít vítěze a je nerozhodný stav, prodlužuje se 2× po 3 minutách), mladší žáci hrají 4×5 minut. Hráči musejí po celou dobu zůstat ve vodě (samozřejmě kromě náhradníků), nesmějí se dotýkat dna (s výjimkou brankáře, ten se nesmí držet za branku) nebo se jinak opírat (střídání je možno během hry nebo při přerušení hry, během hry se musí za brankovou čáru aby bylo možno střídat). Na začátku každé čtvrtiny se hráči seřadí u vlastní brankové čáry. Rozhodčí hodí míč do poloviny bazénu, což je signálem pro hráče, aby se k němu pokusili co nejrychleji dostat. Tým který získá míč musí do 30 sekund vystřelit na branku protivníka. Žádný z hráčů v poli nesmí držet míč oběma rukama, kromě brankáře v jeho území, a není dovoleno hrát pěstí (kromě brankáře). Po vstřelení branky, se hráči musí stáhnout na svojí polovinu a hru rozehrává tým, který branku obdržel.

Rozlišují se 3 druhy čar červená, ta je na 2 metrech a je jím branková čára, poté žlutá, ta určuje 5 metrů a odtud se hází pokutový hod, ta umožňuje střílet po faulu bez nahrávky (předávka míče po faulu jinému spoluhráči), poslední čarou je půlící neboli středová čára. Vyloučení ze hry je vždy na 20s, poté se hráč vrací do hry. Vyloučení je možné 3x a poté se už do stejné hry nelze vrátit, výjimkou jsou vyloučení za brutalitu atd. tam je možné vyloučení okamžitě z následnými sankcemi.